Síla spolupráce

Už jako malá jsem záviděla holkám ve třídě, když měly tu „svou“ kamarádku na život a na smrt. Pozorovala jsem je a přála si mít také někoho „jen pro sebe“. Měla jsem všechny předpoklady k úspěchu – byla jsem komunikativní a lehce navazovala kontakty. Ale pevné vztahy jsem udržet neuměla, vše klouzalo po povrchu. Spousta kamarádů a známých, ale ve finále sama.

V tom samém duchu to pokračovalo i v zaměstnání. Každý měl toho svého parťáka a mně to nešlo. Bylo mě všude plno, proplouvala jsem mezi všemi, ale když přišlo na věc, stáhla jsem se, nejraději jsem si vše udělala a zařídila sama.

Vnímala jsem v tomto svém postoji ohromnou svobodu. Na nikoho se raději příliš nevázat.

Jak čas plynul, zapojila jsem se do projektu, který tvořila skupina úžasných lidí. Já byla živ divá z toho, jak spolu komunikují, jak se domlouvají a spolupracují. Bylo mi v jejich přítomnosti moc hezky, na každé setkání jsem se těšila. Hlavou mi běžely otázky: „Jak to dělají? Co dělají jinak, než já?“.

Přišla jsem na to:

1. Měli společný cíl a byli v něm jednotní.
2. Měli úžasného lídra.

Třeba blbě, ale jednotně

Někdy z legrace (a trochu i ze zoufalství) kolegům ve službách říkám: „Třeba blbě, ale hlavně jednotně“. Z mého pohledu je nesmírně důležité, tedy zásadní, aby s vizí organizace byli lidé, kteří vizi naplňují, v souladu. Protože pokud to tak není, nadělá to spousty škody a málo užitku. Energie se tříští a všichni zapojení tento neklid a rozpor cítí.

A co teprve téma „lídr“. Vzpomínám si na jednoho z mých nadřízených, který podporoval rivalitu na pracovišti. Často zval zaměstnance jednotlivě do kanceláře, kde nás chválil a poukazoval na ty druhé, kteří nám to kazí, ubližují nám, pomlouvají nás, nechtějí pomáhat… Tak krásně se tetelil, když zjistil, že si někdo na někoho stěžuje, lidé spolu nemluví, nespolupracují, nepomáhají si.

Ale mnohem zajímavější – a také náročnější – bylo sledovat, když se kolegové sjednotili a spolupracovali. Neviděl to rád, bralo mu to sílu a vítr z plachet.  V té chvíli svoje praktiky zintenzivňoval, až se mu většinou podařilo dostat mezi ně klín a spolupráce se dříve nebo později rozpadla.

Při jedné příležitosti mi řekl: „Moniko, pamatujte, že jeden proutek zlomíte lehce, dva už hůře a tři vám dají sakramensky zabrat, abyste je zlomila.“

A já pochopila, proč se celou dobu tak chová. Nechtěl, abychom se v týmu spojili a spolupracovali, získali bychom sílu a byli bychom hůře ovlivnitelní, ovladatelní.

Vztahy na pracovišti nebyly dobré, což se odráželo i v atmosféře služby a mělo ohromný dopad na kvalitu života lidí, kteří v ní žili.

Sám voják v poli

Několik let poté jsem se potkala s fantastickou ženou, která už léta řídí jedno velké zařízení. Všem lidem ve službě díky procesu transformace umožnila žít život srovnatelný s tím naším – s potřebnou podporou v přirozeném prostředí. Smekám.

Na jedné konzultaci mi řekla: „Víš, nejhorší je sám voják v poli. Bez těch holek (kolegyně) bych to nedala. Já to hrnu před sebou, to je potřeba, ale kdybych je neměla v zádech, necítila, že táhneme za jeden provaz, neměla jejich podporu, tak bych to nedala.“  Váží si svých kolegů, oceňuje je a povzbuzuje. A oni ji to stejné vracejí. Takže uvnitř služby žijí spokojení lidé.

Kapka vody na listě stromu. 12 mravenců se shromáždilo k pití. Úžasné je, že mravenci se rozdělili do čtyř skupin. To proto, aby udrželi rovnováhu vodní kapky, aby nestekla a nespadla na zem. Existují vědecké poznatky, že mravenci spolupracují, rozdělují si vodu rovnoměrně mezi sebou a dávají každému právo se napít.

Přeji nám všem, abychom si vážili svého času a energie a věnovali je smysluplné práci. Mně se podařilo najít někoho, s kým můžu tvořit, vymýšlet projekty, inspirovat se, sdílet pohledy, vzájemně si naslouchat a také se společně zasmát nebo zanadávat. Wau, děkuji za to. To je ono!

Můj život nabral nový rozměr, je mnohem pestřejší, krásnější a radostnější, když nejsem „sám voják v poli“. Sdílená radost je dvojnásobná radost, a sdílené trápení je poloviční trápení. Tak to je.

Děkuji tímto svým blízkým kolegům, kteří jsou mými přáteli, že mi to pomohli pochopit a zažít.