Pečovatel vs podporovatel

Mám ráda květiny, fascinuje mě jejich pestrost a barevnost. A tak můj muž kromě jiného na zahradě vysázel slunečnice. Za nedlouho přišel silný vítr a jednu z nich nalomil.

Když jsem to zjistila, chtěla jsem to hned vyřešit a bez jakékoliv přípravy popadla nejbližší klacík a snažila se ho nacpat do tvrdé zeminy. No, sice se mi to podařilo, ale za chvíli byla slunečnice opět vyvrácená, jelikož klacík byl příliš tenký a neměl připravenou půdu.

A proč vám to píšu? Protože mi popis situace se slunečnicí připomíná situace při poskytování podpory lidem v sociálních službách.

Samotná podpora nestačí. Podpora musí mít podmínky, aby mohla sloužit jako podpora. Slunečnice potřebuje podporu v podobě silného klacku, většího důlku a vlhké půdy. Do suché tvrdé zeminy se větvička nezaboří a slunečnici nepodepře.

Po předchozím článku Úkony, výkony. To je oč tu běží? mi přišlo spoustu ohlasů typu:

Mluvíte mi z duše, těchto pracovníků máme ve službách stále dost.

Dobrý článek, aktuální.

Jejich práce nespočívá mít vše hotovo teď hned, ale je důležité, aby se zaměřili na klienty a pouze pomáhali s úkony, které si klienti postupně osvojí a tím si pracovníci ušetří spoustu práce.

…

Odezva byla od vedoucích pracovníků a potvrzovala: Ano, my to tak to máme, my to tak to vidíme. A já přemýšlela nad tím, co teda s tím? A došlo mi, že kdo jiný, než vedení s tím může něco dělat?

Ve zmiňovaném článku jsem popsala situaci, kterou bych označila jako B, to znamená něco, co se v některých službách děje. Ale to B má své A. Cítím, že potřebuji doplnit A – proč k tomu dochází?

Pokud máme poskytovat druhým lidem podporu, musíme být sami podpořeni. Tak to je.

Ke změně je potřeba vést. Změna sice může vzniknout, a mnohdy i vzniká, od stolu, ale poté musí být řízena a vedena potřebami z praxe, potřebami lidí ve službě – klientů i pracovníků. A stejně jako klienti, tak i pečovatelé potřebují podporu.

Pokud se vrátím k příměru klacíku a slunečnice. Nejprve bychom měli klacík vhodně vybrat a případně posílit, aby se z tenké podpory stala silná opora. Tohle je úkol vedoucího pracovníka – vědět, co potřebuje od podpory pro klienty a jak jim případně dodat to, co prozatím nemají.

A nejen to vědět, ale také to tak udělat.

Během doby musí být podpora kontrolována, zda zvládá svou roli, zda už jí slunečnice nezavaluje a hrozí prasknutí. A opět tuto kontrolu a případné vyztužení (přerozdělení práce, konzultace, vedení, školení…) nebo výměnu podpory musí udělat vedoucí.

Stejně tak se v čase může zjistit, že opora u některých slunečnic není již potřeba. I tohle musí zjistit a zajistit vedoucí.

Působím jako externí konzultantka v různých službách a mnohdy vidím, že vedoucí hrají hru na mrtvého brouka (“Za to my nemůžeme, oni jsou takoví…” – ukazujíc prstem na pracovníky) nebo na drába v duchu rozdej a panuj.

Není tomu tak všude, a tam, kde vedoucí vezme svou odpovědnost za své podpory – tedy pracovníky, je vidět, že slunečnice se nelámou. Protože když se nebezpečně nakloní, oporu příliš zatíží, je tam dobrý zahradník, který situaci řeší.

Opora se sama nezmění, ale může být posílena či vyztužena. A na zahradě poznáte, jak se o ní zahradník stará. Ale také, zda potřebám květin naslouchá a nechává je spíše volně nebo zda precizně určuje, kde, co může růst.

Správcem zahrady či zahradníkem je vedení. Může se inspirovat v okolních zahradách, pozvat si zahradního architekta, jet na kurz, sledovat pořady či videa, číst knihy a mnoho dalšího. Může oslovit brigádníky – konzultanty, kteří s prací pomohou. Ale to, jak bude zahrada vypadat, zda se tam květinám bude dařit, to je na něm. Je to o každodenní práci.

V tomto článku jsem přirovnala sociální služby k zahradě. Závěrem chci zdůraznit, že v žádném případě nechci podporovat tvorbu ukázkových, zámeckých zahrad, které jsou zde pro návštěvníky. To bychom tvořili ústavy.

Píšu o zahradách, ve kterých květiny mohou kvést, jak nejlépe dokážou, plazit se a růst, kam ony chtějí, protože mají dostatečný prostor, potřebnou podporu i všímavého zahradníka.